Vážené dámy, vážení pánové,
Národní rozpočtová rada (dále také „NRR“ nebo „Rada“) má uplynutím roku 2023 za sebou již šestý rok svého plodného a aktivního života. A podobně jako jsem učinil ve Výroční zprávě za rok 2022, musím říci i nyní, že uplynulý rok byl ve znamení zásadních momentů z hlediska rozpočtové politiky, a tedy i z hlediska hlavní náplně činnosti NRR. Kvalitativně však došlo ke zřetelnému posunu. Pokud bylo rok 2022 možné charakterizovat jako období významně zasažené a zjitřené válečným konfliktem na Ukrajině a související energetickou krizí, loňský rok přinesl přece jen jisté uklidnění a mírnou stabilizaci v řadě pro veřejné finance důležitých oblastí.
Především došlo ve srovnání s rokem 2022 k postupnému zvolňování tempa inflace. Průměrná míra inflace za rok 2022 dosáhla 15,1 % a v roce 2023 klesla na 10,7 %. I tak jde však o hodnoty z historického pohledu bezprecedentně vysoké a inflační perioda let 2021–2023 zůstane nepochybně temnou skvrnou na moderních makroekonomických dějinách našeho státu, který byl vždy vnímán jako země ekonomické stability a hospodářsko-politické uměřenosti. Makroekonomický obrázek byl vloni též poznamenán pokračováním období anemického růstu či dokonce poklesu ekonomiky. Vývoj české ekonomiky v období pandemie COVID-19 a po něm se dostal do stádia jisté apatie. To sice do jisté míry kopíruje vývoj v Německu, jako hospodářsky zdaleka nejvýznamnější sousední zemi Česka, ale i tak ukazuje na silnější strukturální problémy, kterými naše země chronicky trpí.
Právě zmíněná mimořádně vysoká inflace si vybrala hned na začátku roku 2023 svou „daň“, když zveřejněním hodnot o lednové celkové i tzv. „důchodcovské“ inflaci došlo k překročení číselného prahu pro spuštění administrativních mechanismů souvisejících s další mimořádnou valorizací důchodů. Tato mimořádná valorizace – od té doby poslední – však díky mimořádně vysoké a překvapivé hodnotě obou inflačních údajů a nečekané výši krátkodobých i střednědobých nákladů očekávané valorizace spustila i procesy politické, které v důsledku vedly k úpravě valorizačního mechanismu pro mimořádné valorizace ze strany vlády a vzápětí ke zpochybnění této úpravy ze strany parlamentní opozice. Tento spor rozřešil svým judikátem až Ústavní soud ČR na začátku roku 2024, když konstatoval, že úprava valorizací byla v souladu s ústavním pořádkem.
Události týkající se fiskální politiky nabývaly dalšího rychlého spádu na jaře loňského roku, když vláda avizovala, že hodlá připravit balíček opatření směřujících ke konsolidaci, tedy upevnění a stabilizaci, veřejných rozpočtů. Že byla tato konsolidace nezbytná a žádoucí, jsem vysvětloval na tomto místě vloni.
Nicméně fakt, že politická jednání o ozdravení veřejných financí – objektivně obtížná – probíhala celé jaro, měl některé procedurální rozpočtové důsledky. Především vláda neschválila včas, tedy do 30. dubna 2023, tzv. Rozpočtovou strategii sektoru veřejných institucí České republiky na léta 2024 až 2026 (dále též „Rozpočtová strategie“), jak jí ukládá zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Zákon“), tedy Zákon, jímž byla zřízena i NRR. Vláda odůvodňovala nesplnění tohoto milníku právě tím, že by Rozpočtová strategie nemohla vzít v úvahu konsolidační úsilí oznámené až v květnu. Nicméně tato obhajoba se neukázala jako udržitelná, protože výhled tzv. strukturálního salda veřejných financí pro rok 2024 v Rozpočtové strategii zveřejněné se zpožděním až v červnu 2023 byl nakonec horší než předběžné odhady tohoto salda z doby, než byl konsolidační balíček vůbec politicky schválen a prezentován veřejnosti. Tuto skutečnost také NRR vládě opakovaně vytkla. Zároveň se tak objektivně zkrátil čas na ukotvení rozpočtového procesu související s přípravou státního rozpočtu na rok 2024 právě okolo schválené Rozpočtové strategie, což nakonec vedlo k politickým turbulencím v některých klíčových výdajových resortech ve druhé půli loňského roku.
Nicméně, vcelku došlo nakonec k tomu, k čemu NRR vyzývala již delší dobu, tedy k přijetí sady opatření, které mají za cíl stabilizovat veřejné finance nejen krátkodobě, ale i střednědobě a NRR v tomto naopak vyslovila vládě uznání, jakkoli bylo jasné, že zvolená sada příjmových a výdajových opatření je kompromisem, který nemusí být brán z mnoha úhlů pohledu jako nejoptimálnější. NRR pak speciálně ocenila fakt, že součástí balíčku je i pevně daná numerická trajektorie snižování strukturálního salda až do roku 2027, která tak k uměřenosti zavazuje nejen
stávající, ale i budoucí vládu.
Tato krátkodobá opatřeními, pokud budou důsledně naplňována a nebudou rozmělňována novou rozpočtovou nezodpovědností, mají vést k tomu, že se schodek veřejných financí vrátí udržitelně pod úroveň 3 % HDP, jež je definována jako mezní ve společných evropských pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Ovšem zásadní změny vláda nejen navrhla, ale i schválila či již schvaluje také v oblasti největší výdajové položky veřejných rozpočtů, tedy v oblasti důchodů. Dopadům těchto změn se jako NRR ve svých výstupech detailně věnujeme, a proto všechny vzácné čtenáře této Výroční zprávy tímto vyzývám, aby v případě zájmu prostudovali naše pravidelné zprávy a stanoviska, kde kvantitativní dopady všech těchto úprav detailně analyzujeme a přibližujeme.
V každém případě mohu na tomto místě říci následující: pokud jsem vloni varoval, že bez zahájení kroků směřujících k ozdravení veřejných financí se budeme dále pohybovat na neudržitelné fiskální dráze, pak rok 2023 znamenal první naději na obrat tohoto trendu a přes všechnu klopotnost konsolidačních snah vlády také naději na lepší makroekonomickou budoucnost země v časech příštích. To považuji za klíčovou dobrou zprávu loňského roku.
Samozřejmě bych mohl na tomto místě dlouze hovořit o dalších pro NRR relevantních otázkách a událostech uplynulých dvanácti měsíců. O zásadním rozšíření výdajových položek, u nichž je aplikována automatická indexace výdajů, což je proces indukovaný vysokou inflací, který je ale bohužel procesem jednosměrným, a tím pádem pro budoucnost veřejných financí též procesem riskantním. O fiskálních nákladech a výdajích souvisejících s energetickou krizí a kompenzacích za vysoké ceny energií pro reálnou ekonomiku. O úspěšnosti konceptu windfalltax, jejíž zavedení jsme jako NRR podporovali. O tendenci veřejných financí k tzv. dekoncentraci, tedy k přesouvání výdajů z centrálního rozpočtu do rozpočtů parafiskálních institucí, což pak v součtu zatemňuje pohled na schodkovost státního rozpočtu jako takového a zároveň i pravděpodobně prodražuje budoucí financování veřejného dluhu. O nerovnováze v přebytcích a schodcích mezi jednotlivými částmi veřejného sektoru, tedy mezi centrální vládou, kraji a obcemi. O nedodržování některých pravidel řádného a zodpovědného rozpočtování, jež v součtu vedou ke zbytečným překvapením v průběhu roku. O rostoucím objemu příjmů, které jsou vázány na konkrétní výdajové účely (např. příjmy z emisních povolenek) a které pak snižují manévrovací prostor vlád u financování jiných běžných výdajů. O tom, že schválený návrh státního rozpočtu na rok 2023 byl přes turbulence víceméně splněn na hotovostní bázi, jakkoli tu nepovažujeme za podstatnou (a k vysvětlení toho, proč ji nepovažujeme za klíčovou jsme dokonce vydali v loňském roce osvětovou studii). Ale ke každé jedné z těchto otázek jsme se snažili sdělit široké veřejnosti svá stanoviska
v průběhu celého loňského roku, pokoušeli jsme se o osvětu, vysvětlování a edukaci, což považujeme za součást naší práce. A budeme tak činit i nadále, to mohu garantovat.
Vážené dámy, vážení pánové, vzhledem k popsanému minulému i očekávanému budoucímu vývoji v tomto a dalších letech je Národní rozpočtová rada nadále připravena v souladu se svým zákonným mandátem přispívat ke stabilizaci veřejných financí a vymáhat dodržování pravidel řádného rozpočtování, dbát o kultivaci debaty o veřejných financích a zasazovat se o tvorbu a šíření idejí, které pomohou udržet naši zemi dlouhodobě v kategorii států fiskálně a makroekonomicky stabilních a klidných. Nadále to cítíme jako povinnost a závazek vůči budoucnosti České republiky.