Úřad Národní rozpočtové rady, jehož hlavním posláním je zajišťovat úkoly spojené s odborným, organizačním, administrativním, personálním a technickým zabezpečením činnosti Národní rozpočtové rady, zveřejnil svoji výroční zprávu za rok 2019. Celý dokument je k dispozici zde, na následujících řádcích si pak můžete přečíst úvodní slovo, jež k výroční zprávě napsala předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová.
„Vážení čtenáři, v době, kdy píšu tyto řádky, prochází naše země i její veřejné finance zatěžkávací zkouškou, kterou během naší práce v roce 2019 nebylo možné očekávat. V závěrečné fázi přípravy této výroční zprávy se situace rychle měnila doslova den za dnem a doufám, že ve chvíli, kdy tento text budete číst, bude ohrožení veřejného zdraví již mírnější a ekonomické i fiskální výhledy jasnější a hlavně příznivější.
V posledním březnovém týdnu 2020 se zdá, že význam fiskálních pravidel a jejich dodržování ustoupily do pozadí, což je při bezprecedentním ohrožení zdraví obyvatel zcela pochopitelné. Nicméně pandemie koronaviru dříve nebo později odezní a pak se naplno ukáže, jak byly nejen zdravotní systémy, ale i veřejné finance jednotlivých zemí na nečekaný šok připraveny.
Česká republika se na začátku roku 2020 mohla pyšnit jedním z nejnižších zadlužení nejen v rámci EU, ale i v celém vyspělém světě. Jakožto malá a otevřená ekonomika nicméně vždy byla, je a bude citlivější na veškeré výzvy přicházející z vnějšího okolí. Původní hospodářský výhled pro rok 2020 byl už před vypuknutím pandemie koronaviru zatížen vyšší mírou nejistoty a rizik, než se očekávalo v druhé polovině roku 2019, kdy státní rozpočet procházel schvalovacím procesem. Pandemie a s ní spojená opatření pak situaci zcela změnila.
Přesto dává smysl se k dění v roce 2019 prostřednictvím této výroční zprávy vrátit. Mimo jiné proto, že Národní rozpočtová rada za využití analytické podpory Úřadu Národní rozpočtové rady i loni apelovala na provádění proticyklické fiskální politiky a vytváření rezerv v dobrých časech pro časy horší, což se v posledních týdnech ukázalo jako více než opodstatněné.
Pevně věřím, že současná zkušenost povede po překonání aktuálních výzev k větší koncentraci na stabilizační funkci fiskální politiky. Pohled do vzdálenější budoucnosti totiž z hlediska udržitelnosti veřejných financí nedával ani před vypuknutím pandemie nového koronaviru příliš důvodů k optimismu, a to především kvůli stárnutí populace.
Silné populační ročníky jsou nyní ještě v produktivním věku, a tak důchodový systém v posledních solidního hospodářského růstu vykazoval dokonce přebytky. V období po roce 2030, až začnou tyto ročníky odcházet do penze, se ale situace změní. Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí vypracovaná Národní rozpočtovou radou v roce 2019 ukázala, že pokud bude i nadále platit stávající nastavení důchodového systému a politická reprezentace naší země nepřistoupí k důchodové reformě ani k jiné zásadní změně klíčových parametrů, začne se penzijní systém v důsledku demografického vývoje propadat do čím dál větších schodků, což výrazně zasáhne celé české veřejné finance.
Minulý rok v tomto ohledu nepřinesl i přes počáteční naději spojenou se vznikem Komise pro spravedlivé důchody žádný zásadní posun. Udržitelnosti veřejných financí se Česko nepřiblížilo, naopak se zase posunulo o rok blíže období, ve kterém se problémy začnou projevovat naplno. Propad ekonomiky v roce 2020 navíc nepříznivou situaci ještě umocní.“