Národní rozpočtová rada (NRR) dnes zveřejnila své pravidelné čtvrtletní stanovisko k vývoji hospodaření sektoru veřejných institucí a k nastavení fiskální rozpočtové politiky.
NRR ve svém stanovisku mimo jiné:
- uvádí, že aktuální deficit hospodaření státního rozpočtu na úrovni 255 miliard korun je především odrazem přílišného uvolnění fiskální politiky. Jednorázová opatření jednoznačně spojená s epidemií COVID-19 (zejména kompenzační bonus, programy Antivirus a COVID) přispěla ke schodku pouze v rozsahu kolem 60 mld. Kč,
- se domnívá, že vzhledem k očekávanému ekonomickému oživení a vysoké dynamice růstu dluhové kvóty je plánované tempo snižování strukturálního salda o 0,5 % ročně pro nadcházející období nedostatečné. Navíc jsou přijímána a navrhována další daňová a výdajová opatření, která dodatečně zvyšují již existující strukturální nerovnováhu. Jako příklad je možné uvést plánované zvýšení přídavků na děti s dopadem 4,5 mld. Kč a navýšení daňového zvýhodnění na druhé a třetí dítě u daně z příjmů fyzických osob s výpadkem na straně veřejných příjmů v rozsahu 2,1 mld. Kč, se kterými předložený rámec státního rozpočtu na rok 2022 ani nepočítá. Dále je nutné zmínit i plán na vyšší než zákonnou valorizaci důchodů s negativním dopadem na strukturální saldo ve výši 0,2 % HDP. NRR považuje tyto kroky v současné situaci veřejných rozpočtů za nezodpovědné, zejména pokud nejsou spojeny s adekvátními úpravami na příjmové, případně výdajové straně,
- upozorňuje, že důsledkem očekávaných vysokých deficitů v letech 2021 a 2022 a nedostatečně ambiciózní konsolidace v dalších letech bude dynamický nárůst podílu dluhu sektoru veřejných institucí na HDP. Výpočty NRR ukazují, že dosažení dluhové brzdy, která je stanovena na úrovni 55 % HDP, je pravděpodobné již v roce 2024. Důsledkem by byla aplikace opatření specifikovaných v Zákoně o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, která by značně omezila možnost pro aktivní využívání stabilizační funkce veřejných financí a komplikovala by i činnost řady organizací sektoru veřejných institucí,
- dodává, že nelze podceňovat ani případnou negativní reakci finančních trhů, kdy již nyní některé ratingové agentury na absenci dostatečně ambiciózní konsolidační strategie upozorňují. Že je uvolnění fiskální politiky v České republice příliš masivní, zřetelně vyplývá i z mezinárodního srovnání. Vyšší nárůst podílu dluhu sektoru veřejných institucí na HDP než v Česku (24,8 p.b.) se v příštích pěti letech ze zemí EU očekává jen u Estonska (32,4 p.b.) a Rumunska (27,7 p.b.).
- se základě výše uvedeného i nadále domnívá, že musí být zpracována důvěryhodná konsolidační strategie zajišťující zabránění kolizi s dluhovou brzdou a že konsolidační úsilí musí být v letech 2022 a 2023 vyšší než avizovaných 0,5 % HDP. S úpravami daňových a výdajových politik je nutné začít již při přípravě rozpočtu na rok 2022, neboť jejich odsouvání by vedlo k potřebě vyšší konsolidace v letech následujících, což by mohlo významně negativně ovlivnit tempo hospodářského růstu.
- konstatuje, že je zřejmé, že konsolidaci v potřebném rozsahu nebude možné realizovat pouze přes omezování veřejných výdajů a bude nutné přistoupit i k ne nevýznamnému zvýšení daňové zátěže, a to ať už v podobě zvyšování daňových sazeb, nebo úpravou jiných konstrukčních prvků daně.