Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou Národní rozpočtová rada vydala na konci října, není jen dokumentem o 45 stranách určených široké veřejnosti od politiků, přes ekonomy až po běžné občany České republiky. Jde rovněž o stovky hodin odborné analytické práce, jež měla za cíl ukázat, jakým způsobem by se v následujících 50 letech pravděpodobně vyvíjely veřejné finance, pokud by bylo zachováno stávající nastavení daňových a výdajových politik.
Podrobnosti o tom, jak při odborné práci tohoto typu postupovat, se ve středu měli možnost dozvědět studenti Masarykovy univerzity v Brně. Přednášku tematicky zaměřenou především na metodiku, jež byla ve Zprávě použita, a na její aplikaci v praxi, si pro posluchače a akademiky z Ekonomicko-správní fakulty připravil hlavní analytik Úřadu Národní rozpočtové rady Jan Kubíček. Setkání se odehrálo v rámci navazujícího magisterského kurzu Veřejné finance II garantovaného docentem Robertem Jahodou. Přítomni tak byli především studenti ze čtvrtých či pátých ročníků, u kterých jejich zaměření na veřejné finance předpokládá, že by se v budoucnu mohli sami podílet na přípravě odborných dokumentů typu Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.
Jan Kubíček nejprve studentům přiblížil předpoklady, ze kterých Národní rozpočtová rada při vypracovávání zprávy vycházela. Mimo jiné uvedl, že padesátiletý horizont je sice zatížen značnou mírou nejistot, ale u obdobných dokumentů vznikajících v zahraničí (OECD, Velká Británie, Slovensko, apod.) i doma (např. Konvergenční program Ministerstva financí ČR), je zcela obvyklý. Vysvětlil také, proč se Národní rozpočtová rada ve Zprávě držela předpokladu „no policy change“ (zachování stávajícího nastavení daňových a výdajových politik). „Pokud byste předpokládali, že vlády vždy upraví svoji politiku tak, aby vyhověly zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, pak by nemělo smysl Zprávu dělat. Dluh by v takovém případě i v dlouhém období vždy směřoval k hranici takzvané dluhové brzdy dané v zákoně,“ řekl Kubíček studentům. Dodal, že Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí není prognózou či predikcí v tradičním slova smyslu. „Jejím účelem není předpovědět, jak se věci budou ve skutečnosti vyvíjet. My víme, že se ve skutečnosti zákony měnit budou. Chceme však ukázat, co by se stalo, kdyby současná rozpočtová politika zůstala taková, jaká je, a kdyby se demografický a ekonomický vývoj ubíral tím směrem, o kterém si nyní myslíme, že je pravděpodobný.“
V další části přednášky Kubíček představil makroekonomický pohled, ze kterého Zpráva vychází. Mimo jiné zmínil Solowův model dlouhodobého růstu a jeho aplikaci na konvergující českou ekonomiku. Promluvil také o demografických prognózách, jež Národní rozpočtová rada při vypracování Zprávy zohlednila, či o projekci výdajů na důchodový systém. V této souvislosti například popsal, proč podle něj při budoucích valorizacích důchodů bude hrát roli takzvaná důchodcovská inflace spíše než celková míra růstu spotřebitelských cen. „Statistika ukazuje, že v minulých letech rostla cenová hladina u domácností důchodců mírně rychleji, než tomu bylo u průměrné domácnosti. Důvodem je to, že důchodci ve srovnání s celkovou populací utrácejí větší díl svého příjmu za služby. Inflace je proto v průměru pro důchodce vyšší, protože se ceny ve službách zvyšují rychleji než v celé ekonomice,“ řekl.
Poté přišly na řadu informace o metodice použité v části zaměřené na veřejné výdaje ve zdravotnictví, kde jde proti sobě takzvaný koncept zdravého stárnutí a prodlužující se naděje dožití v České republice. V závěrečné části přednášky pak Kubíček například kromě celkové projekce zadlužení na horizontu Zprávy zmínil i zvyšující se úroky, které bude muset Česko z rostoucího dluhu pravděpodobně odvádět. Následovala debata, ve které ze strany studentů zazněl například dotaz na to, jak Národní rozpočtová rada ve Zprávě pracovala s budoucím technologickým pokrokem. „Technologický pokrok jsme zohlednili pouze způsobem obvyklým v teorii růstu. Já osobně si nemyslím, že nás čekají revoluční změny. Významný technologický pokrok tu totiž probíhá už nejméně 200 let. Vezměte si například kolik pracovníků na poli nahradil obyčejný kombajn. Také internet zcela změnil životy a práci lidí v mnoha oblastech, ale produktivita práce přesto nijak skokově nevzrostla,“ řekl Kubíček.
Garant předmětu Veřejné finance II docent Robert Jahoda na samém konci hlavnímu analytikovi Úřadu Národní rozpočtové rady poděkoval za zajímavou přednášku. Zaujetí zhruba tří desítek studentů podle něj potvrzovalo to, že celé dvě hodiny diskutovali a z přednášky nikdo před jejím skončením neodešel. „Předpokládám, že se v příštím roce ozveme s pozváním na další přednášku,“ uzavřel Jahoda.