Hospodářské noviny, 08.01.2023 – celý článek je k dispozici také na webu Hospodářských novin zde.
Na úrocích ze svých dluhopisů neplatilo Česko nikdy více než tomu bude letos, kdy by měly dosáhnout hranice 70 miliard korun. Což je zhruba roční rozpočet ministerstva zemědělství a zahraničí dohromady. Za pouhé tři roky vzrostl český dluh o více než bilion korun a náklady na jeho obsluhu, tedy úroky a další poplatky spojené s emisí a správou státních dluhopisů, kvůli tomu prudce rostou.
„Nebýt nárůstu dluhu o bilion korun, mohl být schodek státního rozpočtu nižší o 20 až 30 miliard, které nyní musíme platit na úrocích za takto vypůjčené peníze,“ říká Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank.
„Vyšší dluhová služba omezuje prostor pro vyšší mzdy ve vládním sektoru, vyšší důchody, ale i nižší zdanění,“ vypočítává ekonom Jan Pavel, člen Národní rozpočtové rady. Horská jako příklad uvádí, že za 70 miliard korun by se mohlo pořídit přes 400 kilometrů dálnic nebo přes 170 kilometrů vysokorychlostních tratí a ještě by zbylo na výstavbu a provoz mnoha desítek mateřských škol. V poměru k HDP činí státní dluh aktuálně 43 procent, což je nejhorší poměr od roku 2013.
Loni skončil státní rozpočet v deficitu 360 miliard korun. Rok předtím, ještě za vlády Andreje Babiše (ANO), to bylo minus 420 miliard, v roce 2020 minus 367 miliard korun. Současný kabinet Petra Fialy (ODS) slibuje v letech 2023 až 2025 schodky rozpočtu mezi 250 a 300 miliardami korun.
Problém Čes ka je takzvané strukturální saldo veřejných rozpočtů – tedy rozdíl mezi očištěnými výdaji a příjmy veřejných rozpočtů. Ty jsou v Česku nastavené tak, že stát každoročně vybere na daních o tři procenta méně, než utratí na výdajích. „Je nutné zpomalit trend růstu dluhu. Není možné, aby stát trvale každý rok utrácel o tři procenta HDP, tedy aktuálně 200 miliard korun více, než vybere na daních,“ je přesvědčen Pavel.
„Jakmile přijde nějaká krize, což se v posledních letech děje víc než dřív, rozpočet začne přicházet o část daňových příjmů, a naopak stát má dodatečné výdaje na řešení krize a celkový deficit rychle narůstá,“ poznamenává. Proto souhlasí s postupem vlády, která v krizi mimořádně sáhla po jednorázových příjmech v podobě odvodů z tržeb výrobců elektrické energie a daně z mimořádných zisků .
Pavel zároveň varuje před argumentem některých politiků, že je Česko stále ještě málo zadlužené v mezinárodním srovnání. „Srovnávat se se starými členskými státy EU je problematické, protože ty finanční trhy vnímají jinak. Jsou to pro ně dlouhodobě známí spolehliví dlužníci a těm jsou ochotni akceptovat vyšší míry zadlužení. U nás to tak být nemusí a můžeme čelit zvyšování rizikové přirážky v úročení státních dluhopisů již při daleko nižších úrovních zadlužení.“
Prohlubování dluhu podle něj Česku makroekonomicky spíše škodí, neboť podporuje inflační tlaky v ekonomice. „S inflací pak rostou úroky a s nimi právě náklady na obsluhu dluhu,“ dodává Horská.
Úroky z českých státních dluhopisů s pětiletou splatností, což je nejčastější splatnost státních dluhopisů, se nyní pohybují nad pěti procenty. To je nejvyšší úroveň za posledních 21 let. Nejnižších úroků vůbec si stát užíval na přelomu let 2016 a 2017, kdy se pohybovaly dokonce v záporných číslech – minus 0,22 procenta – a investoři platili českému státu.
Podle Pavla se zatím nedá říct, že by s nástupem Fialovy vlády došlo k nápravě trendu, kdy strukturální saldo táhne státní finance do stále hlubšího dluhu. „Pozitivně však hodnotím zahájení diskuse nad návrhy Národní ekonomické rady vlády , které se týkají jak snižování některých výdajových položek, tak i navyšování daní.“
Vláda uvažuje o snižování strukturálního deficitu v řádu zhruba 70 miliard. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že existuje prostor pro zvýšení některých nepřímých nebo spotřebních daní. „Základ konsolidace nicméně vidím v úsporách a v efektivním státu. Aby digitalizace odpovídala 21. století, abychom rušili agendy a bylo potřeba méně úřednických míst.“ Příslušné změny by chtěl mít schválené ve vládě a poslány do sněmovny nejpozději do června.
Podle Pavla bude vzhledem k obrovské disproporci mezi příjmy a výdaji nutné v dalších letech přijít ještě s dalšími návrhy. „Nelze si namlouvat, že se vše zvládne pouze úpravou výdajů, zejména pokud nemají být zasaženy tři nejvýznamnější výdajové položky – důchody, zdravotnictví a školství. V budoucnu se také zřejmě nevyhneme růstu zdanění fyzických osob. V mezinárodním srovnání je naše daň z příjmů fyzických osob velmi nízká,“ říká Pavel.
Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti je největší výzvou financování důchodů . „Stávající systém se začne od 30. let dostávat do hlubokých deficitů,“ upozorňuje Pavel. Naráží tím na nástup silných ročníků „Husákových dětí“ do důchodu.
Ekonom se domnívá, že na reformu v podobě radikální přestavby důchodového systému je už pozdě. Česko si spíše bude muset poradit s úpravami parametrů – zvýšení důchodového věku a změnu valorizačního vzorce, který bude přinášet menší navyšování důchodů než dnes. Podobně výpočet nových penzí bude muset být méně výhodný, pokud se financování důchodového systému nemá zhroutit.