Stěžejním úkolem Národní rozpočtové rady (NRR) dle Zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů (Zákon), je každoroční vypracování Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (Zpráva) a její předložení Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Stejně jako v předešlých Zprávách, tak i v této aktuální Zprávě NRR vyhodnocuje situaci českých veřejných financí ze střednědobého i dlouhodobého hlediska. V prvním případě je klíčovým ukazatelem aktuální výše strukturálního salda, v druhém projektovaný vývoj veřejného dluhu v horizontu 50 let, který modelově ukazuje rozsah dlouhodobé nerovnováhy. Míru naléhavosti řešení obou nerovnováh pak demonstrujeme na odhadu roku, kdy při nezměněných příjmových a výdajových politikách hrozí náraz do tzv. dluhové brzdy.
České veřejné finance se aktuálně nacházejí ve významné nerovnováze, která vznikla kombinací střednědobé nerovnováhy a dlouhodobého neřešení budoucích dopadů stárnutí populace.
Aktuální problémy jsou však dominantně důsledkem extrémního uvolnění fiskální politiky v minulých dvou letech, přičemž toto uvolnění bylo zdůvodňováno atypičností krize spojované s pandemií COVID-19 a nutností razantní fiskální reakce na ni. Ačkoliv je zřejmé, že si tato krize vyžadovala reakci fiskální politiky, rozsah reakce byl neadekvátní. Navíc byly s odkazem na krizi realizovány i kroky, které s ní neměly nic společného a které významně zhoršily strukturální saldo veřejných rozpočtů. Bohužel se některá z opatření ukázala jako nejen fiskálně, ale i makroekonomicky problematická, nebo dokonce škodlivá. Snad nejvýznamnějším příkladem je razantní snížení daně z příjmů fyzických osob schválené na konci roku 2020, které vzhledem k makroekonomické situaci nejenže významně nezvýšilo ekonomický růst, ale přispělo k inflačním tlakům, se kterými se nyní česká ekonomika potýká.
Do roku 2022 veřejné finance vstupovaly se značnou strukturální nerovnováhou, jejíž významnější redukci v následujících letech dosud zveřejněné vládní dokumenty bohužel nenaznačují. Snaha o fiskální konsolidaci je samozřejmě komplikována novou krizí, jejímž primárním hybatelem je útok Ruské federace na Ukrajinu. Na veřejné rozpočty jsou tak kladeny nové výdajové požadavky, přičemž nárůst příjmů generovaný vysokou inflací na jejich pokrytí nestačí.
Současný stav veřejných financí je mimo jiné i důsledkem problematického zacházení s institutem fiskálních pravidel. Funkčnost těchto pravidel je přitom zásadně podmíněna jejich dlouhodobou stabilitou. Bohužel dvojí novelizace Zákona v roce 2020 celou důvěryhodnost systému značně podryla a zejména nekvalitní zásahy do konstrukce pravidla strukturálního salda vedly ke značnému znepřehlednění a obtížné implementaci pravidel.
Jak již bylo uvedeno, v této Zprávě představuje NRR situaci veřejných rozpočtů ze střednědobého i dlouhodobého pohledu. Bohužel je nutné konstatovat, že ve srovnání s výsledky prezentovanými ve Zprávě minulé došlo pouze k drobným zlepšením, avšak klíčové závěry se nemění. Pokud nedojde v brzké době k eliminaci střednědobé nerovnováhy, může míra zadlužení dosáhnout hranice dluhové brzdy (55 % HDP) do roku 2028. Zároveň se v dlouhodobé analýze ukazuje, že aktuální nastavení daňových a výdajových politik by zejména od 30. let vedlo k razantnímu nárůstu dluhu, což by nebylo dlouhodobě ufinancovatelné.
Je tedy zřejmé, že bude nutné přistoupit k významným úpravám příjmové i výdajové strany veřejných rozpočtů. I přesto, že tyto úpravy nebudou populární, je potřeba s nimi začít co nejdříve, neboť naše výpočty ukazují, že čím později k nim dojde, tím nákladnější budou. Odsouvání reformních kroků má však i významné redistribuční dopady, protože finanční zátěž se přesouvá z aktuálně ekonomicky aktivních generací na generace budoucí.