Od začátku koronavirové krize v Evropě v březnu 2020 čelí firmy napříč sektory velkému tlaku, způsobenému jak šokem na poptávkové straně, tak i na straně nabídky. Mnoho zemí se na jaře v obavách z rozšíření onemocnění COVID-19 uchýlilo k úplnému či částečnému uzavření ekonomiky. Uzavření hranic vyústilo ve výrazný útlum zahraničního obchodu, pokles zaznamenala i poptávka spotřebitelů jednotlivých států, kterým se ať už z obav o vlastní zdraví, či o budoucí vývoj, snížil apetit nakupovat. Zároveň klesla i aktivita firem, což se podepsalo nejen na investicích, ale také na nabídkové straně. Pro soukromý sektor jde o mimořádnou výzvu, v ohrožení jsou příjmy firem a pracovní místa.
Česká vláda se snažila ekonomické dopady koronavirové krize tlumit mimo jiné pomocí dočasného programu Antivirus. Během následujícího půl roku se ale začalo intenzivně diskutovat o tom, že k podpoře ekonomiky je potřeba program systematický, který by byl zakotven v právním řádu a aktivoval by se vždy v dobách ekonomického útlumu. Tyto parametry by měl splňovat program inspirovaný kurzarbeitem z Německa, který nově česká vláda schválila. Výraz kurzarbeit by se do češtiny dal přeložit jako zkrácená práce či zkrácení pracovní doby. Program tohoto jména, v některých zemích známý i pod názvem „částečná nezaměstnanost“, byl v době koronavirové krize zaveden či aktivován většinou evropských vlád. Kurzarbeit však není novinkou, má dlouholetou tradici. V Německu byl poprvé využit už v roce 1910 a od té doby se stal v mnoha (nejen) evropských zemích součástí systému na podporu zaměstnanosti.
V první části tohoto informačního materiálu si klademe za úkol stručně popsat k čemu program kurzarbeit slouží a jaké jsou jeho parametry. Ve druhé části pak mapujeme, jak se v rámci koronavirové krize tento program aktivoval ve vybraných zemích Evropské unie.