Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti obsahuje dvě základní pojistky, které mají zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Zjednodušeně jde o pravidlo každoroční maximálně přípustné výše strukturálního deficitu ve výši 1 % HDP (výdajové pravidlo) a pravidlo tzv. dluhové brzdy ve výši 55 % HDP (dluhové pravidlo).
První pravidlo bylo během roku 2020 dvakrát rozvolněno s dopady na střednědobou i dlouhodobou trajektorii
veřejného zadlužení. Zprávy NRR se tomuto vývoji poměrně podrobně věnovaly.
Důsledkem dvojího rozvolnění prvního pravidla bylo zvýšení rizika nárazu na dluhovou brzdu v průběhu příštích několika let. Hospodářské cykly jsou nedílnou součástí tržní ekonomiky a jednou z hlavních úloh fiskální politiky (stabilizační funkce) je hospodářské výkyvy vyrovnávat. Studie prezentuje řadu důvodů, proč dává dluhové pravidlo smysl a je třeba jej dlouhodobě dodržovat. Jde zejména o to ilustrovat, že čím vyšší úrovně zadluženosti ekonomika dosáhne, tím citlivější je v epizodách hospodářských poruch na podmínky financování na finančních trzích z pohledu obsluhy dluhu.
Prvním momentem, který chce studie zdůraznit, je citlivost růstu zadlužení v epizodách hospodářských propadů i konsolidací veřejných financí na implicitní úrokovou míru placenou z veřejného dluhu a na primární saldo veřejných financí. Stěžejním cílem je demonstrovat, že náklady na obsluhu dluhu rostou za stejných okolností velmi diferencovaně v závislosti na výši zadlužení ekonomiky.