Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo Vládě v srpnu 2019 „Zprávu o stavu důchodového systému České republiky a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci České republiky a na očekávaný populační a ekonomický vývoj“. Tato zpráva obsahovala především informaci o tom, jak by měl být v budoucnu nastaven důchodový věk, aby pro ty, kteří ho dosáhnou, představovala jejich střední délka života (tj. doba, kterou stráví ve starobním důchodu) čtvrtinu jejich celkové střední délky života. Tento propočet byl založen na nové demografické projekci ČSÚ, ze které vyplývá, že by se takto určený důchodový věk měl postupně zvyšovat nad hranici 65 let, jež dle v současnosti platné zákonné úpravy představuje věkový strop pro odchod do důchodu. Vláda ČR se nicméně rozhodla důchodový věk nad tuto hranici nezvyšovat. Jedním z argumentů pro zachování věkové hranice 65 let bylo, že se navzdory rostoucí střední délce života příliš nemění délka života ve zdraví. Zvyšování důchodového věku by podle této argumentace vedlo pouze k přesunu nákladů ze starobních důchodů do důchodů invalidních, případně do různých sociálních dávek. Výše uvedená argumentace byla založena na indikátoru „Délka života ve zdraví“ publikovaném Eurostatem. Indikátorů podobného obsahu je nicméně více. V tomto dokumentu se tak hodláme zaměřit na vývoj alternativních ukazatelů „zdravé délky života“ a posoudit, zda je výše uvedená argumentace relevantní i pro ně.
Indikátory, jimiž se délka života ve zdraví měří, se nazývají souhrnné ukazatele zdravotního stavu obyvatelstva. Mezi nejčastěji používané patří – tzv. Délka života ve zdraví (Healthy life years, HLY) podle Eurostatu, Naděje dožití ve zdraví (Healthy life expectancy, HLE) rovněž podle Eurostatu a Naděje dožití vážená zdravotním stavem (Health-Adjusted Life, HALE) podle WHO. Všechny tyto indikátory jsou do značné míry subjektivní, jelikož obvykle kombinují „tvrdá“ demografická data s odpověďmi na otázky z dotazníkových šetření. V hodnotách indikátorů se tak může projevovat rozdílná míra pesimismu respondentů, ale i nejasnosti ohledně formulace samotných otázek v dotaznících. Vzhledem k této subjektivitě tak není zásadní absolutní počet roků ve zdraví měřený jednotlivými indikátory, ale spíše vývoj uvedených indikátorů v čase, srovnání jeho vývoje s růstem střední délky života a srovnání mezi zeměmi.
Více ve studii níže.