Úrokové výdaje na obsluhu státního dluhu tvoří nezanedbatelnou položku státních rozpočtů takřka všude na světě. Česká republika v posledních letech vydávala na tento účel zhruba 40 miliard korun ročně. Česko přitom patří mezi relativně nejméně zadlužené státy EU. Kromě objemu vypůjčených prostředků je však pro celkovou výši úrokových výdajů na obsluhu státního dluhu určující také úroková míra, za kterou si je stát schopen financování na trzích obstarat.
Výnosovou míru státních dluhopisů ovlivňuje řada parametrů. Například doba, na kterou si stát prostředky půjčuje, měna, ve které svoje dluhopisy vydává, nebo nezávislé ratingové hodnocení, jímž disponuje. Roli však může hrát také celková výše dluhu. Čím je dluh vyšší, tím vyšší je také riziko, že nakonec nebude splacen. Lze proto očekávat, že investoři takové riziko zohledňují v míře výnosu, za kterou jsou státu ochotní prostředky půjčit. Relativně zadluženější země by si tak při jinak srovnatelných podmínkách měly půjčovat dráž, než země s nižším zadlužením.
V realitě však srovnatelné podmínky nepanují, a tak se citlivost míry výnosu státních dluhopisů na poměr dluhu sektoru vládních institucí k HDP stát od státu liší. Při nízkých úrovních dluhu navíc může být zcela zanedbatelná (nebo dokonce nulová) a může se začít projevovat až při vyšším zadlužení. Dluh se pak začne rychle prodražovat nejen kvůli jeho narůstající výši, ale také kvůli tomu, že si pak stát dodatečné prostředky obstarává dráž. Při mimořádně velkém zadlužení tak mohou mít úroky podstatný vliv na celkovou výši dluhu. Například Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí ČR, kterou Národní rozpočtová rada vydala v roce 2019, ukazuje, že při zohlednění vlivu zadlužení na úrokovou míru by dluh českého sektoru veřejných institucí dosáhl v příštích 50 letech 222 % HDP. Pokud by se však vztah mezi zadlužením a úrokem nezohlednil, činil by v roce 2069 „jen“ 185 % HDP.
Úřad Národní rozpočtové rady nyní tomuto fenoménu věnoval ještě větší pozornost. Jeho nová výzkumná studie Vliv zadlužení sektoru vládních institucí na výnosovou míru státních dluhopisů vazbu mezi úrokovou mírou a zadlužením kvantifikuje, přičemž k jejímu stanovení využívá dva druhy ekonometrických modelů. Na jejich základě dochází k závěru, že „překročí-li podíl dluhu sektoru vládních institucí na HDP 55 %, zvyšuje každý dodatečný procentní bod tohoto dluhu mezi 55% a 100% zadlužením výnosovou míru státních dluhopisů o 4 bazické body a každý dodatečný procentní bod nad 100% zadlužením o 3,3 bazického bodu.“