Česká republika loni plnila výdajová i dluhová pravidla rozpočtové odpovědnosti stanovená Zákonem 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (dále jen „Zákon“). Vyplývá to ze Zprávy o plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti za rok 2018, kterou 24. září zveřejnila Národní rozpočtová rada. Ta v dokumentu mimo jiné upozorňuje také na to, že v Česku stále neexistuje systémový mechanismus, který by umožnil vyřešit situaci nejzadluženějších obcí. Rada se ve Zprávě vyjádřila také k záměru vlády mít v letech 2019 a 2020 fiskální politiku expanzivního charakteru. Takový záměr nelze podle Rady s ohledem na současnou situaci v ekonomice a na trhu práce označit za makroekonomicky optimální.
Podíl dluhu veřejných institucí loni podle klesl ze 34,7 % na 32,6 % HDP, přičemž jako hraniční hodnoty, jejichž překročení vede k aktivaci určitých opatření vymezených Zákonem, jsou stanoveny úrovně 55 % a 60 % HDP. Dluhové pravidlo rozpočtové odpovědnosti tedy Česko loni s rezervou plnilo.
Podobně tomu bylo také u takzvaného výdajového pravidla. Strukturální saldo hospodaření sektoru vládních institucí za rok 2018 dosáhlo 0,4 % HDP a se značnou rezervou tak nepřekročilo limitní hodnotu (−1,5 % HDP). Národní rozpočtová rada ve své Zprávě zároveň konstatovala, že byl dodržen postup stanovení celkových výdajů sektoru veřejných institucí a odvození výdajového rámce státního rozpočtu a státních fondů. Celkové schválené výdaje státního rozpočtu a státních fondů na rok 2018 dosáhly hodnoty 1 400,6 mld. Kč, a byly tedy o téměř 3 % nižší než schválený rámec 1441 miliard Kč.
Národní rozpočtová rada se ve Zprávě zabývala také dodržováním pravidel rozpočtové odpovědnosti ze strany územních samosprávných celků. Hranici 60% výše dluhu územního samosprávného celku (§ 17 písm. a) Zákona) překračovalo celkem 517 obcí a žádný kraj. Povinnost snížit svůj dluh v roce 2018 o stanovenou minimální úroveň nesplnily celkem 3 obce, avšak následně ve stanovené lhůtě provedly nápravu. Ministerstvo financí České republiky tak nemuselo u žádného územního samosprávného celku přistoupit k pozastavení převodu podílu na výnosu daní. Národní rozpočtová rada také konstatovala, že hospodaření územních samosprávných celků a jejich podřízených organizací nepřináší významná rizika pro celkové výsledky hospodaření sektoru veřejných institucí. Naopak, od roku 2013 přispívá k jejich stabilizaci. Rovněž úroveň zadlužení územních samosprávných celků je velmi nízká a jako celek nepředstavuje významný rizikový faktor růstu zadlužení sektoru veřejných institucí. Pozitivním faktem je podle Rady nárůst investiční aktivity územních samosprávných celků v roce 2018, která se přiblížila průměru za období 2006−2015.
Národní rozpočtová rada ve Zprávě dále uvádí, že saldo hospodaření sektoru veřejných institucí je v posledních letech významně kladné, a to jak v běžném vyjádření, tak i po očištění o vliv hospodářského cyklu. Ani zdaleka tak nedosahuje hraniční hodnoty strukturálního deficitu vyplývající z postupu pro stanovení celkových výdajů sektoru veřejných institucí a odvození výdajového rámce státního rozpočtu a státních fondů. Pro období střednědobého výhledu, tj. pro roky 2019–2022 lze však předpokládat přesun od přebytků k deficitům, což v souvislosti se zpřísněním hodnoty ukazatele MTO (Medium-Term Budgetary Objective) povede k výraznému snížení prostoru pro aktivní fiskální politiku v budoucnu. Fiskální politika by měla podle záměrů vlády mít v letech 2019 a 2020 expanzivní charakter, což povede k tomu, že strukturální saldo se propadne do záporných hodnot. Vzhledem k tomu, že se v těchto letech předpokládá zachování kladné produkční mezery a také z důvodu velmi napjaté situace na trhu práce nelze tento záměr podle Rady označit za makroekonomicky optimální.
V případě územních samosprávných celků Národní rozpočtová rada upozorňuje, že stále neexistuje systémový mechanismus, který by umožnil vyřešit situaci nejzadluženějších obcí, které se dlouhodobě nachází v bezvýchodném stavu. Stávající preventivní opatření definovaná v Zákoně nejsou řešením v minulosti vzniklé platební neschopnosti. U dotčených obcí tak dochází k významné redukci úrovně služeb poskytovaných jejich občanům. Na základě výše uvedeného se Národní rozpočtová rada domnívá, že by takovýto mechanismus měl být vytvořen.