Věk pro řádný odchod do důchodu má v Česku i nadále maximální hranici 65 let. Vláda se letos rozhodla strop na této úrovni zachovat, přestože ze Zprávy o stavu důchodového systému České republiky založené na nové demografické projekci ČSÚ a vypracované Ministerstvem práce a sociálních věcí vyplývá, že pokud má být zachován nyní platný princip čtvrtiny života v důchodu, měl by důchodový věk pro mladší generace v budoucnu růst.
Jedním z argumentů pro zachování věkové hranice 65 let bylo, že i když se lidé budou dožívat stále vyššího věku, délka života ve zdraví se příliš nezmění. V případě zvýšení důchodového věku by tak podle zastánců tohoto argumentu došlo pouze k přesunu nákladů ze starobních důchodů do důchodů invalidních, případně do dalších sociálních dávek.
Podrobnější pohled na celou problematiku, který ve své studii Délka života ve zdraví provedl Úřad Národní rozpočtové rady, ovšem ukazuje, že posuzování délky života ve zdraví je v České republice do velké míry subjektivní. Spolehlivé indikátory délky života ve zdraví, které by mohly přinést přesvědčivé argumenty jak proti, tak pro prodlužování důchodového věku nad 65 let, ve skutečnosti neexistují. Ze tří indikátorů, které jsou nyní pro Českou republiku k dispozici, se navíc v diskuzi o prodlužování důchodového věku objevuje téměř výhradně jen ten, který může zavdat argumenty proti prodlužování důchodového věku. Ostatní indikátory délky života ve zdraví přitom vyznívají opačně.
Studie Úřadu Národní rozpočtové rady dále ukázala, že všechny indikátory života ve zdraví vykazují v mezinárodním srovnání silnou závislost s očekávanou nadějí dožití. Zároveň je většina prodlužování délky života spjata hlavně s prodlužováním „zdravé“ délky života. To naznačuje, že prodlužování důchodového věku provázané s očekávanou nadějí dožití by nemělo zásadně zvyšovat podíly invalidních důchodců v relevantních věkových kategoriích a mělo by napomoci stabilitě důchodového systému.