newstream.cz, 17.05.2023 – celý rozhovor s Mojmírem Hamplem, předsedou NRR, na webu newstream.cz.
Mojmír Hampl dodal z pozice šéfa Národní rozpočtové rady vládě na konci loňského roku dvacet stran podkladů s návrhy na škrty ve výdajích a navýšení příjmů, aby se veřejné finance přestaly potápět do stamiliardových dluhů. A pak nechal vládu půl roku koupat se ve vlastní šťávě. Kabinet minulý týden představil úsporný balíček, který do velké míry kopíruje návrhy Hamplova úřadu. Jak je hodnotí sám Hampl? „Jsem rád, že politici vůbec našli nějaký kompromis,“ říká v rozhovoru pro Newstream. Prostor pro další škrty vidí a nejvíc ho děsí přemýšlení politiků o garantovaném důchodu.
Není z vašeho pohledu vládní úsporný balíček málo ambiciózní?
Vidím tři typy kritiky. Že je málo ambiciózní, že naopak tlačí moc, je tedy příliš ambiciózní, a potom kritiku, která říká, že se příliš týká některých konkrétních odvětví. Asi bych měl být v té první kategorii, která říká, že se mělo tlačit víc. Ale jsem celkem potěšen, že je vůbec vůle brzdit.
Pokud opatření budou implementována, a to je velká otázka, protože jistě bude během přípravy legislativní verze spousta tlaků, tak to bude celkem dobrá zpráva. Za sebe bych si představoval, že by tam mohlo být pár věcí navíc. Je to jakási cesta, ale ani tak se ještě nedostaneme na úplně udržitelnou dráhu veřejných financí.
Je tu ještě čtvrtý úhel kritiky, a sice, že úspory měly být větší na straně výdajů státu, zmenšování státu. A že se nemusely zvyšovat daně podnikům a živnostníkům.
Řezání výdajů není triviální
V návrzích NERV bylo snížení počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru o šest procent.
To se do vládního balíčku nepropsalo.
Měli jsme to v menu. Myslel jsem, že bude i nějaký pokles počtu zaměstnanců. Ale myslím, že je vlastně schován v návrhu na pokles platů o dvě procenta. Protože pokles platů stejně neuděláte bez toho, abyste nějaké lidi propustil.
Ve vašich návrzích úsporných opatření, které jste na konci loňského roku předložili vládě, bylo například spojování či rušení různých státních organizací, výzkumných ústavů a podobně. To v balíčku také není.
Měli jsme tam i celkové náklady na státní správu. Máme hodně nabobtnalý sektor místních vlád. Strašně moc nákladů na obce, na kraje. I na centrální úrovni to platí. Měli jsme v našem návrhu speciálně téma výzkumných ústavů. Ukazuje se, že řezání výdajů není triviální. Rád bych si představil víc. Ale tím nechci shodit balíček jako celek.
Zvýšení odvodů živnostníků je snesitelný kompromis
Vláda chce více zpoplatnit firmy a živnostníky. Nezadusí tímto krokem drobné podnikání?
Jsem člověk, který si váží každého, který je schopen se o sebe postarat sám. Ale je mi líto, když vidím, jak se zvyšovaly odvodové benefity pro živnostníky v posledních letech, tak už to bylo neudržitelné. Z hlediska minimálního odvodu už se dostáváme na úroveň člověka, který má minimální mzdu.
V celém systému vidíte, že náklady na důchody pro OSVČ absolutně nekorespondují s tím, co odvedou za celý aktivní život. Už celá generace odpracovala celý život v pozici živnostníků, a dnes si tito lidé stěžují, že mají nízký důchod. A přitom ho mají relativně mnohem vyšší oproti těm, kteří odváděli mnohem víc. Můžeme vymyslet systém, kdy se živnostníci z celého penzijního schématu úplně vyvážou a nebudou nic odvádět, ale ani nic dostávat. To ale v zemi, která garantuje minimální životní standard, nelze. Takže zvýšení odvodů živnostníků je snesitelný kompromis. Vyšší zátěž se paradoxně víc dotkne méně příjmových OSVČ. Ti s vyššími příjmy novým opatřením moc zasaženi nebudou.
Nebude zvyšování odvodů živnostníků znamenat přesun řady z nich do šedé zóny, a tím i nižším příjmům státu? A výsledné úspory státu budou nižší…
U OSVČ taková díra nebude, i vzhledem k finančním objemům, které odvádějí. Důležitější z pohledu rozpočtu je, zda se podaří realizovat snížení dotací, to je největší položka úsporného balíčku. Je tu jeden moment, který nezaznívá ve veřejné debatě. Dotace má v rukou vláda, jsou to exekutivní opatření. Měla by být schopna to provést sama bez toho, aby to procházelo legislativním procesem. A druhým momentem je, že v tuto chvíli stejně nevíme detail. O které konkrétní položky jde. Jednotlivá ministerstva nyní musejí tyto úspory najít a napsat je do rozpočtu na příští rok. To bude zajímavé sledovat. A bude zajímavé, jak se zaktivizují lobby místních vlád. Protože například vyšší výnosy z nemovitostní daně mají mířit do státního rozpočtu. Tady bych očekával pnutí.
Zaznívá argument, že dotace nelze rušit, jelikož jsou podloženy dohodami s Evropskou unií.
Největší položkou jsou platby za obnovitelné zdroje energií, asi dvacet miliard korun. Ministr financí Stanjura veřejně řekl, že vláda je odhodlaná jít do toho, že se poplatky za OZE nebudou platit vůbec. Že je ochotna jít do rizika arbitráží. Údajně mají analýzy, které jim potvrzují, že by to takto šlo. To beru vážně, to je silné veřejné prohlášení. A je to jeden z největších dílů celého balíčku. U ostatních položek zatím neznáme detail.
Strach mám z konceptu minimálního důchodu
Druhou částí balíčku je takzvaná důchodová reforma, o které mnozí tvrdí, že to není žádná reforma, ale pouze posun věku pro odchod do důchodu. Je to podle vašich představ?
Už jsem alergický na slovo reforma. Opravdová reforma už nevznikne. Doba, kdy mohla vzniknout, je pryč. Nyní se bavíme o parametrických změnách. Kudy chodím, říkám, už tomu neříkejte reforma. Navržené změny jsou oproti prázdnu z minulých let alespoň nějaké, jdou dobrým směrem. A nejde jenom o pravidelné zvyšování věku odchodu do důchodu. V návrhu jsou i jiné důležité věci. Změna valorizačního vzorce. Návrat k valorizaci o jednu třetinu reálných mezd, kterou jsme tady měli do roku 2017. Jiný mechanismus mimořádné valorizace v případě vysoké inflace. Větší sankce při předčasném odchodu do důchodu, která je podle mě správná.
Náš systém je nastaven tak, že každý třetí senior odchází do důchodu předčasně. To je absurdní systém. A teď, když byly mimořádné valorizace, je zájem o předčasný důchod rekordní. Sto dvacet tisíc žádostí. Takže v balíčku jsou dobré parametrické změny. Z čeho mám strach je, že jsme pořád neodpískali zamýšlený koncept minimálního důchodu. Neměl by existovat minimální práh pro důchod.
Mluvíte o Jurečkově návrhu, aby takzvaný garantovaný důchod byl na úrovni minimálně dvaceti procent průměrné mzdy?
Ten tam byl i v minulosti a je tak nízký, že ničemu neškodí. Řekl bych, že je to jakési technické minimum. Ale pořád je ve vzduchu úvaha garantovaného důchodu. Byl bych rád, kdyby zmizela. To, že bude takzvaný minimální důstojný důchod, nebo minimální spravedlivý důchod, jak o něm mluvila komise Danuše Nerudové, považuji za velké riziko. Z celého volebního klání by se stal jenom souboj o to, kdo nabídne větší zvýšení minimálního důchodu. To by celou zemi přerámovalo. Vzhledem k tomu, kolik kdo odvádí a kolik kdo dostává, by žádné minimální prahy neměly být. Mělo by to být postaveno na spravedlnostním principu. Kdo víc platí, měl by víc dostat.
Druhé riziko vidím v debatě o mimořádných profesích. V NERV jsme byli v nervech, že se rozjíždí debata, které profese by měly mít nárok na předčasný odchod do důchodu. To je Pandořina skříňka. Když to řeknete o jedné profesi, samozřejmě to bude chtít další a další. V řadě zemí Jihu řeší, že musejí omezovat mimořádné benefity zvýhodněných profesí. Destruuje to systém. Tomu bychom se měli vyhnout.
Co byste vládnímu balíčku vytknul?
Je v něm několik věcí, které mě mrzí osobně i profesionálně. Myslel jsem, že třeba podporu stavebního spoření zrušíme jednou provždy. Jako nevyvážené mi připadá, jak to dopadlo se zdaněním vína. Je to neodůvodněná výjimka na jeden typ alkoholu. Ale jsou to relativně malé položky. Vláda také mohla mít větší ambici v počtu zaměstnanců veřejného sektoru. Ale chci věřit, že v návaznosti na projekt mapování agent státu, který běží, se k tomu vrátíme. V NERV si myslíme, že rok 2024 je poslední velké okno k příležitosti něco s veřejnými rozpočty udělat.