Dne 11. května 2023 se v Bruselu konala jednodenní konferencepořádaná Evropskou fiskální radou (EFB) Centralizace vs. decentralizace evropského fiskálního rámce.
Naším zástupcem byl Ondřej Šíma, ekonomický analytik ÚNRR.
Této konference se zúčastnilo několik desítek pracovníků národních fiskálních rad, akademických pracovníků a dalších odborníků. Národní rozpočtová rada vyslala na toto setkání také svého zástupce (viz výše Ondřej Šíma). Konference se zaobírala dvěma hlavními tématy.
První část setkání se odkazovala na název konference a řešil se vzájemný vztah mezi národními a celounijními fiskálními rámci, tj. vztah mezi národními fiskálními institucemi a EFB na jedné straně a vztah mezi národními fiskálními pravidly a evropskými fiskálními pravidly na straně druhé. Jeden z příspěvků pronesl též S. Barnes (místopředseda sítě nezávislých fiskálních institucí EU a předseda Irské fiskální rady) a představil výsledky průzkumu mezi evropskými fiskálními institucemi na toto téma, kam přispěla i česká Národní rozpočtová rada (viz EUIFIs – European Independent Fiscal Institutions).
Druhá část konference se zaměřila na problematiku udržitelnosti dluhu sektoru vládních institucí, která se opírá o odhady budoucího vývoje dluhu (viz Debt sustainabilityanalysis as an anchor in EU fiscal rules (europa.eu)). Zde se vyzdvihovala nutnost dodržovat zodpovědnou fiskální politiku, i kdyby se vývoj dluhu jevil „na první pohled“ jako udržitelný. Zdánlivá udržitelnost vývoje dluhu totiž může být velmi snadno ohrožena vlivem nastání neočekávaného negativního ekonomického šoku v podobě např. pandemie COVID-19 nebo aktuálního válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, který obvykle mívá neblahý vliv na veřejné finance. Následná „záchrana“ veřejných financí je pak značně problematická a bolestivá.
Ačkoliv ani jedno z obou hlavních témat přímo neodkazovalo na vztah mezi současnou vysokou mírou inflace a veřejnými financemi, tak se toto téma táhlo jako tenká červená nit celou konferencí. Současná inflační vlna by neměla být vnímána pouze jako pozitivum z pohledu dlužníka (tj. sektoru vládních institucí), kdy vysoká míra inflace „opticky“ zbrzďuje míru zadlužení, ale musí se uvažovat o dalších souběžných efektech, které s vysokou mírou inflace souvisí. Mezi tyto efekty patří mj. různé formy kompenzací negativního vlivu zvýšených cen na domácnosti a firmy, které vedou ke zvyšování vládních výdajů.
