Na následujících řádcích si můžete přečíst komentář předsedkyně Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové, který byl poprvé publikován 4. dubna 2020 na internetovém portálu Seznam Zprávy.
Dění posledních dnů přineslo do Česka situaci, kterou většina z nás nikdy nezažila. Šíření pandemie nového koronaviru si vyžádalo bezprecedentní opatření, s nimiž drtivá většina občanů souhlasí a také je dodržuje.
Současně ovšem také epidemie vyvolala úvahy o našich hodnotách a způsobu našeho života. Nejrůznější druhy zábavních akcí včetně turistiky se v žebříčku hodnot dostaly během posledních desetiletí – především u bohatší části populace – hodně vysoko. Dovolená je pro mnoho obyvatel tak důležitá, že kvůli ní byli dokonce ochotni ohrozit zdraví nejen své, ale i dalších lidí. Jak jinak si lze vyložit, že desetitisíce lidí si nebyly schopny odpustit zimní lyžařskou dovolenou, ačkoli její rizika byla už v době odjezdu evidentní? Lidé patrně nebyli ochotni akceptovat případnou ztrátu již zaplacených peněz. Své klienty ostatně k odjezdu zpočátku vybízely i cestovní kanceláře.
To by stále ještě bylo možné pochopit. Nicméně fakt, že řada cestovatelů nedodržela po návratu ani stanovené podmínky domácí karantény, je již vyšším stupněm bezohlednosti. Dalo by se říci, že tito lidé si v zásadě neváží demokracie, protože nejsou ochotni nést zodpovědnost. Ta je s vysokou mírou demokracie spojena.
Základní princip demokracie spočívá v tom, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A právě tento základní princip mnozí cestovatelé nedodrželi.
Spolehli se (celkem logicky) na to, že jejich zdravotní stav je prozatím dobrý. Hřešili i na to, že v případě nedodržení karantény bude velmi obtížné je postihnout. Sázeli na to, že obvinění, stíhání a odsouzení za trestný čin ohrožení veřejného zdraví bude v současné situaci, kdy jsou bezpečnostní složky vytíženy zcela jinak, prakticky nemožné. Nejenže nebudou muset zaplatit pokutu, naopak řada z nich jistě bude žádat svůj díl státní pomoci.
Denně jsme svědky četných příkladů obdivuhodných lidských aktivit občanů, kteří se snaží pomáhat, jak to jen jde. Na druhé straně ale bohužel stojí i opačné případy soustavného nedodržování pravidel nejen doporučených, ale i nařízených. Širší kontrola dodržování pravidel je tedy bohužel nevyhnutelná.
Na chování lidí přitom do značné míry závisí, kdy a jak bude možné stávající opatření zmírňovat. Čím dříve budou opatření uvolněná, tím menší budou také hospodářské dopady epidemie. Je třeba, aby si každý uvědomil, že porušováním pravidel oddaluje jejich uvolňování a tím pádem vlastně spoluzodpovídá i za případné hospodářské škody.
Stát i přes různé komplikace a dílčí chyby svou povinnost v ochraně zdraví obyvatel plní. S vysokou pravděpodobností získal tvrdými opatřeními čas pro přípravu zdravotnického systému. Tím odvrátil variantu jeho brzkého kolapsu, který bohužel vidíme v řadě nepříliš vzdálených zemí. Současně začal stát pracovat – byť s chybami – na opatřeních pro zajištění přežití živnostníků i firem a deklaroval, že na ně vyčlení až bilion korun.
Minimální povinností občanů je proto dodržování základních pravidel, jejichž porušování ohrožuje zdraví, ale potažmo i finanční situaci všech ostatních.