Výdaje na důchody jsou v Česku v poměru k hrubému domácímu produktu osmé nejnižší v EU. Zatímco státy osmadvacítky v roce 2017 dávaly na penze v průměru 9,2 % HDP, v tuzemsku to bylo jen 6,8 %. V diskuzi o změnách penzijního systému proto zaznívají na základě těchto dat i názory, že problém dlouhodobé udržitelnosti českého důchodového systému, a tím pádem i celých veřejných financí, není v mezinárodním srovnání zásadní.
Jak ale ukázala nová informační studie Mezinárodní komparace výše veřejných výdajů na důchodový systém zpracovaná Úřadem Národní rozpočtové rady, jedná se o příliš zjednodušený pohled. „Prosté mezinárodní srovnání výdajů na důchody je silně zkreslené. Jednotlivé státy se totiž liší v celé řadě parametrů, jež objem veřejných výdajů na důchody ovlivňují. Že některá země vydává na penze větší podíl HDP než Česko, tudíž ještě nemusí znamenat, že v tuzemsku existuje výrazný prostor pro zvyšování veřejných výdajů na penze,“ říká jeden z autorů studie, hlavní analytik Úřadu Národní rozpočtové rady Michal Hlaváček. Poukazuje přitom například na to, že Česká republika je jen jednou z mála zemí osmadvacítky, kde se z vyplácených penzí až na úplné výjimky nevybírají žádné daně ani sociální pojištění.
Výši veřejných výdajů na důchody ovlivňují také další faktory, z nichž některé navíc nejsou vůbec ovlivnitelné politickým rozhodnutím. Příkladem může být demografická struktura populace. V zemích, které v porovnání s Českou republikou již postoupily do pokročilejších fází stárnutí obyvatelstva, je vyšší podíl počtu starobních důchodců na celkové populaci. Vyšší výdaje na penze v poměru k HDP jsou u nich proto očekávatelné.
Z výše uvedených údajů vyplývá, že prostá mezinárodní komparace hrubých výdajů na penze je zavádějící a není tak možné z ní usuzovat na podfinancovanost penzijního systému v České republice ve srovnání s jinými zeměmi. Srovnatelné údaje je možné získat pouze simulací výše výdajů na důchody v jednotlivých zemích EU za předpokladu, že by se v nich penze nezdaňovaly, měly by stejnou demografickou strukturu, stejnou míru náhradového poměru a totožný podíl náhrad pracovníkům na HDP.
Právě takovou simulaci Úřad Národní rozpočtové rady ve své informační studii provedl. Výsledná data ukazují, že po očistění o vliv stárnutí populace, zdanění a podílu náhrad pracovníkům na HDP, je výše výdajů na penze v ČR vůči ostatním státům EU průměrná a nijak nevybočuje. V případě zemí s výrazně vyššími hrubými výdaji na penze oproti České republice (Francie, Rakousko, Portugalsko, Itálie) se po očištění rozdíl mezi nimi a Českou republikou sníží z průměrných 5,2 p.b. na 2,6 p.b., tedy na polovinu. Některé země, které vykazovaly oproti České republice vyšší hrubé výdaje na penze, dokonce po očištění vykazují nižší podíl výdajů na penze, než Česko. Například jde o Švédsko, Dánsko, Německo, či Velkou Británii.
Celkově jsou tedy vyšší hrubé výdaje na penze oproti České republice ve valné většině zemí vysvětlitelné jejich zdaněním, starší populací a vyšším podílem náhrad pracovníkům. Vzhledem k předpokládanému stárnutí populace a postupem ekonomické konvergence v České republice se přitom bude podíl hrubých výdajů na penze na HDP postupně zvyšovat směrem k hodnotám obvyklých v těchto zemích. „Nižší hrubé výdaje na penze v České republice tak nemohou být relevantním argumentem pro to, že v České republice existuje výrazný prostor pro zvyšování veřejných výdajů na penze například ve formě výraznějšího zvyšování náhradového poměru, či snižování důchodového věku,“ uzavírá zjištění vyplývající ze studie Hlaváček.