Hospodářské noviny, 23.06.2023 – cely komentář na webu ihned.cz.
Česká ekonomika je v recesi. Vyplývá to z údajů o meziročním poklesu reálného HDP v prvním kvartále letošního roku o 0,4 procenta. Jenže co když je to složitější? Má smysl se spoléhat na ukazatel, který nemá ve fiskálně turbulentní době úplně nejlepší vypovídací schopnost o výkonnosti tuzemského hospodářství? Pojďme si v tom udělat trochu jasno.
K odhadu hrubého domácího produktu (HDP) se používá několik metod, jedna z nich je metoda výrobní. Při jejím použití statistici vycházejí z veličiny zvané hrubá přidaná hodnota (HPH). Pokud k ní přičteme daně z produktů a odečteme dotace na produkty, dostáváme HDP. Rozdíl mezi HDP a HPH tak spočívá jen ve velikosti daní a dotací uvalených na zboží a služby, které se v ekonomice vyprodukují.
Proč je důležité si to hned na začátku vyjasnit? Dynamika HDP i HPH je v drtivé většině případů velmi podobná a růst či pokles obou veličin ve stejném směru se liší v desetinách procentního bodu. Pokud je však výrazně zasahováno do nepřímých daní, může být vývoj HDP vychýlen a skutečný výkon ekonomiky zkreslen. V krátkodobém horizontu je tedy potřeba sledovat i meziroční a mezičtvrtletní změny hrubé přidané hodnoty, jelikož změny v hrubém domácím produktu mohou být podhodnoceny nebo nadhodnoceny o dynamiku salda daní a dotací na produkty.
A přesně to se stalo v prvním letošním čtvrtletí. Hrubý domácí produkt sice v reálném vyjádření meziročně klesl o 0,4 procenta, avšak hrubá přidaná hodnota naopak meziročně vzrostla, a to o úctyhodných 1,1 procenta (!). Jedná se tak o největší meziroční diskrepanci mezi oběma veličinami v historii České republiky. Klesl výkon české ekonomiky, nebo naopak stoupl? Vývoj HDP značí pokles, vývoj HPH signalizuje růst.
Není právě dnes, v době významných daňově-dotačních změn, lepším ukazatelem HPH? Připomeňme si, čím lze současnou diskrepanci vysvětlit, respektive čím je saldo daní a dotací na produkty za poslední rok ovlivněno: snížení spotřební daně na naftu, odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje (selektivní spotřební daň na elektřinu), úsporný tarif (dotace na elektřinu) či zastropování cen energií pro podniky a domácnosti (dotace na energie).
Daňově-dotační „machinace“ snad nikdy nebyly takto výrazné a dynamika HDP musí být těmito zásahy nutně ovlivněna. Nesoulad obou veličin snese srovnání snad jen s prvním čtvrtletím roku 2014. Mezičtvrtletní dynamika HDP a HPH se tehdy lišila o 1,4 procentního bodu. Zatímco podle HDP byla česká ekonomika v recesi, podle HPH Česko rostlo. Tehdejší rozpor mezi oběma veličinami vznikl daňovou optimalizací obchodníků s tabákovými výrobky, jejichž předzásobení zvýšilo odvod spotřební daně (tedy saldo daní a dotací a „uměle“ i HDP) právě v posledním čtvrtletí 2013 a naopak jej snížilo v prvním čtvrtletí 2014.
Pro současnou situaci si dovolím nastolit tři úvahy. Tou první je, zda jsme se opravdu nestali dotační ekonomikou. Současný dramatický rozdíl mezi poklesem HDP a růstem HPH je dán meziročním nárůstem čistých dotací na zboží a služby o 1,5 procenta a mezičtvrtletním nárůstem o 0,8 procenta. Bude se jednat o systémový trend, nebo došlo k vychýlení v důsledku výše zmíněných zásahů?
Druhou tezí je, zda bychom se dnes neměli při analýzách výkonu naší ekonomiky soustředit spíše na vývoj HPH, a ignorovat tak vliv daňově-dotačních úprav. Spotřební daň na naftu by se brzy mohla vrátit na původní úroveň, příští rok se bude měnit většina spotřebních daní, DPH bude ve dvou sazbách namísto tří, nastanou přesuny jednotlivých typů zboží a služeb do jiných sazeb DPH. Kdo ví, co se bude dít s poplatky za obnovitelné zdroje a se stropy na energie.
Třetí a provokativní tezí je polemika o tom, zda skutečně v prvním kvartále ekonomika klesla. Nastal hospodářský pokles o 0,4 procenta, nebo ekonomický růst o 1,1 procenta? Opravdu se nejedná o drobný detail. Údaj je to naopak zcela zásadní, a to pro vhodné nastavení měnové i fiskální politiky.