E15.cz, 09.03.2023 – celý článek na webu e15.cz. Autor je Daniel Bárta, ekonomický analytik Národní rozpočtové rady
Český daňový mix se vyznačuje mnoha rysy, o kterých se v poslední době často debatuje. Vysoké zdanění práce vůči nízkému zdanění majetku, vysoký podíl daní nazývaných jako pojištění na celkovém inkasu veřejných příjmů nebo výrazně odlišné zdanění zaměstnanců a živnostníků. Neměli bychom ale přehlížet ani další znak tuzemského daňového systému, a to velké množství daňových výjimek.
Jen v zákoně o dani z příjmů se slovní spojení „s výjimkou“ objevuje 197krát. Daňová výjimka není automaticky sprosté slovo, protože tou je i nedanění starobních důchodů, rodičovského příspěvku nebo příspěvku na bydlení. Přesto existuje mnoho úlev, odpočtů, výjimek a slev, jejichž zrušení by pomohlo nejen státní kase, ale často i celé ekonomice.
Za neefektivní výjimku lze určitě považovat slevu na vyživovanou manželku či manžela. Pokud je jeden z partnerů (v českých reáliích zejména žena) bez zaměstnání nebo jeho příjmy činí jen pár tisíc korun měsíčně, může si vydělávající partner (v českých reáliích zejména muž) z daní odepsat bezmála 25 tisíc ročně. Existence slevy motivuje nevrátit se po rodičovské co nejrychleji zpět na trh práce. V krátkém období je důsledkem nižší participace žen na trhu práce i jejich nižší příjmy, což se v dlouhodobém horizontu přetavuje v nižší penze jako důsledek nižších odvodů na důchodovém pojištění. Touto slevou navíc stát přichází napřímo již o pět miliard ročně. Reálně však přichází o více, jelikož je třeba vzít v potaz i nepřímé náklady v podobě ušlých daní a odvodů od těch, kteří se kvůli této slevě nevracejí na trh práce.
Co se alkoholu týče, je v Česku spotřební daň uvalena na pivo, líh i šumivé víno. Tiché víno má výjimku. V Evropské unii neuvaluje spotřební daň na tiché víno 15 zemí. Jde typicky o země, kde dominuje spotřeba od domácích výrobců (Itálie, Portugalsko, Španělsko). Naopak 12 zemí spotřební daň uvaluje a jsou to ty, kde dominuje spotřeba z dovozu (Benelux, Pobaltí, Skandinávie). V Česku pokryjí domácí vinaři naši spotřebu pouze z jedné třetiny, přesto spotřební daň na tiché víno uvalena není. Kromě toho, že se jedná o nesystémovou výjimku, je podstatný i fiskální výpadek, který sahá až k pěti miliardám ročně. I po uvalení spotřební daně by však víno bylo možné darovat a odepsat si jej z daní, má totiž výjimku. Zákon o dani z příjmů umožňuje daňovou uznatelnost u darů pro reprezentační účely do 500 korun, které nejsou předmětem spotřební daně – s výjimkou tichého vína.
K vážné diskuzi jsou i další významné výjimky. Od základu daně si lze například odečíst až 150 tisíc korun ročně zaplacených na úrocích z hypotečního úvěru. Odpočet úroků je plošnou dotací vlastnického bydlení. Podpora je špatně cílená, protože má regresivní charakter. Lidé s vyššími příjmy ušetří více, nemluvě o tom, že nízkopříjmoví lidé na hypotéku vůbec nedosáhnou, a daně si tak tímto způsobem snížit nemohou. Inkaso daně z příjmů je kvůli této výjimce každoročně nižší o více než pět miliard. Odečitatelnou položkou je i pojistné na životní pojištění až do výše 24 tisíc korun ročně. Tato úleva stojí státní kasu přes miliardu. V obou případech se zároveň jedná i o státní podporu finančních institucí, tak jako u stavebního či penzijního spoření.
Daňový systém zkrátka volá po důkladné revizi všech existujících slev, výjimek a odpočtů. Zejména v době, kdy státní rozpočet hledá každou korunu. A obzvláště pokud by jen zrušení těchto do očí bijících výjimek vyneslo státní kase okolo 20 miliard ročně.