CNN Prima News, 03.01.2024 – autorem komentáře je Petr Musil, člen NRR. Celý komentář také na webu cnn.iprima.cz.
Česká republika prošla jedním z nejsložitějších období ve své novodobé historii. Prakticky nic v posledních čtyřech letech nebylo normální. Rok 2024 představuje naději, že se naše země hospodářsky stabilizuje a vrátí se na cestu, která vede k vyššímu životnímu standardu. Příchodu nového roku bychom se tedy neměli bát, nýbrž jej chápat jako příležitost, kterou bychom neměli promarnit.
Od počátku nového roku nabývá účinnosti takzvaný konsolidační balíček veřejných financí. Jeho cílem je navracet české veřejné rozpočty zpět k dlouhodobě udržitelné rovnováze. Přestože jednotlivá opatření nepředstavují drakonické škrty ani rapidní zvýšení daňové zátěže, stihla se kolem nich vytvořit celá řada omylů, polopravd a mýtů, jejichž společným jmenovatelem je vykreslování České republiky jako spálené země (pokolikáté už?) nacházející se někde uprostřed pouště, kde by chtěl žít jen šílenec.
Připomeňme si proto pár faktů. Česká republika je (měřeno hrubým domácím produktem na osobu po zohlednění rozdílnosti cenových hladin) s necelými 50 tisíci dolary 37. ekonomicky nejvyspělejší zemí světa (podle Světové banky). Jsme na tom lépe než například Španělsko (42. příčka), Japonsko (43.) nebo Portugalsko (46.). Z bývalých socialistických zemí střední a východní Evropy je životní úroveň v Česku nejvyšší – ano, i Slovinsko za námi dle Světové banky zaostává. Opravdu se máme také lépe než Poláci nebo Slováci, byť mediální obraz posledních měsíců nás může vést k úsudku zcela opačnému.
Británie na dohled
Jen dvě příčky před námi se nachází Izrael, ještě o jednu příčku výše Jižní Korea, na dohled máme Nový Zéland, Itálii nebo Velkou Británii, které patří 30. pozice v žebříčku zemí podle HDP na osobu přepočteného paritou kupní síly. Německo se nachází na 20. místě, což z pohledu Česka nezní vůbec špatně.
Dále vezměme v potaz, že tuzemská nezaměstnanost je již řadu let nejnižší v Evropské unii a jedna z nejnižších na světě. Nebylo vždy normálem, že se lidé v Česku de facto nemuseli bát o práci, protože při její případné ztrátě jsou schopni takřka okamžitě najít uplatnění jinde.
Česká koruna patří mezi stabilní měny se solidní kupní silou, což by ještě před 15 či 20 lety znělo do jisté míry jako sci-fi. Jediné, v čem Česko v minulých dvou letech klopýtlo, byl vývoj cenové hladiny. Míra inflace se u nás vyšvihla k těm nejvyšším v rámci EU, kvůli čemuž jsme zažili poměrně výrazný propad reálných mezd. Ale i v této disciplíně se česká karta obrátila a již v několika posledních měsících můžeme pozorovat vzestup kupní síly tuzemských výdělků.
Vzhlížejme k novému roku s optimismem
Konsolidační balíček na tom všem nejspíše nic dramaticky nezmění. Pokud bychom naopak uvěřili, že české veřejné finance jsou v pořádku a není třeba žádných opatření, jež jsou z logiky věci nepopulární, realita by nás dříve či později doběhla a o to přísnější úsporné kroky bychom museli činit za tři, pět či deset let.
Rovněž naše momentálně největší bolest, inflace, by se měla snížit na úrovně, na které jsme byli zvyklí ještě před covidem. Neznamená to, že zboží a služby začnou nominálně zlevňovat, jejich ceny jen porostou nepoměrně nižším tempem. Domácnosti přesto začnou bohatnout, protože jejich nominální mzdy se opět budou zvyšovat rychleji než ceny. Zboží v obchodech tak pro nás bude dostupnější.
K roku 2024 bychom tedy neměli vzhlížet s obavami, nýbrž s optimismem. Česká republika je a i nadále zůstane skvělým místem pro život, navzdory hlasům, které často tvrdí opak. To ovšem neznamená, že se všechno udělá tak nějak samo. I v roce 2024 bude platit, že svého štěstí strůjcem je zpravidla každý sám.